Z praxe mého působení v ZUŠ vím, že děti vnímaly výuku hudební nauky značně negativně. Častým výrazem hodnocení bylo: nuda, strach ze zkoušení, „nevím proč to musím všechno umět“, ….. Výuka hudební nauky by neměla být vedena strohou školní metodou. Výhodou PHS je, že přistupuje ke každému žákovi individuálně a to i v oblasti hudební teorie. Každá kapitola je zde probírána formou hry a to doslovně.  Pomocí výtvarných, pohybových činností a přímé hry na nástroj (klavír, keyboard, Orfův instrumentář,…) se snažím žáka motivovat pro tento předmět. 

Tři fáze výuky:

1. základy hudební teorie – hudební pojmy a názvosloví, pohotové čtení a psaní not v G a F klíči basovém, rytmické hodnoty not a pomlk,  praktické znalosti stupnic,  intervalů a akordů,  základní orientace v tempových, dynamických a přednesových označeních, hudební formy, základní harmonické funkce, analýza skladeb,…..

2. praktická sluchová, intonační a rytmická průprava
– rozvoj hudebního sluchu a představivosti: reprodukce a analýza předehraných tónů, intervalů (čistých, velkých i malých), akordů, stupnic; přenášení tónů z jiných oktáv do své hlasové polohy, reprodukce a sluchová analýza dvojzvuku, trojzvuku, čtyřzvuku a zpěv kteréhokoli tónu z různých znějících dvoj-i vícezvuků, reprodukce melodicko-rytmických útvarů, sluchová analýza skladby či písně, notový záznam předehrané rytmizované  melodie, zpěv z listu
– rozvoj rytmického vnímání: reprodukce předehraných rytmických útvarů či rytmizovaných melodií, reprodukce rytmických cvičení z listu

 3. hudební historie a literatura – artificiální a nonartificiální hudba